Změna velikosti písma

Drobečková navigace

Úvod > Z historie > Historie > Netvořice v 19. století

Netvořice v 19. století

Zmíněný již požár v roce 1825 měl pro Netvořice zhoubné následky. Shořela celá ulice k Benešovu, škola a zachvácen byl i kostel, v jehož věži rozlily zvony. O požáru hovoří i záznam součastníka Josefa Nováka z č. p. 36, kde sídlí Novákův rod dodnes.
První polovina 19. Století vyvrcholila červnovými bouřemi v roce 1848. Zasáhly i Netvořice. Jejich obyvatelé odmítali jít na roboru ještě před jejím zrušením 7. Září 1848, takže museli být najmuti pracovníci na zajištění sklizně. Jako v okolních obcích byla i v Netvořicích zřízena Národní garda, která měla svou strážnici v přízemí radnice. V roce 1848 měly Netvořice 94 čísel. Tento stav se pak s malými výkyvy udržel po dlouhou dobu.
V roce 1862 vzniklo z bývalých cechů v Netvořicích “Živnostenské společenství”, které si v roce 1870 pořídilo i vlastní prapor. Z roku 1875 pochází vlastivědná publikace A.N.Vlasáka o okrese Neveklovském, ke kterému tehdy Netvořice patřily a o nich se v ní hovoří:
“Netvořice jsou starobylé městys asi půldurhé hodiny severně od Neveklova s 870 obyvateli, žijícími ve 93 domech (830 katolíků, 40 židů). Měšťané se živí rolnictvím a obyčejnými řemesly. Živnosti jsou v městysi zastoupeny: 2 hospody zájiždné, 1 nálevna piva, 3 lihovin, obchodníků se zbožím smíšeným a střiýžním 7, v polních plodinách 3, 3 pekaři, 2 řezníci, 2 bednáři, 3 kováři, 1 kolář, 10 obuvníků, 10 krejčí, 3 truhláři, 2 zámečníci, 1 sedlář, 1 kožešník, 1 mydlář, 1 tesařský tovaryš, zedničtí políři 2, 8 tovaryšů. Trhy výroční a na dobytek: dne 4. Března, 17. Května, 27. Srpna a 16. Října”. Původně koželužská živnost, patřící rodině Heřmanových se na přelomu století rozrostla do výroby tovární zavedením parního pohonu a strojů a stala se největším netvořickým podnikem.
7. dubna 1869 byla v Netvořicích zřízena pošta, umístěna původně v č.p. 98. Do dnešní doby změnila v obci celkem pět svých působišť. O rok později byla v Netvořicích zřízena také četnická stanice. Původně se nalézala v č. p. 26, od roku 1889 pak v obecním domě č. p. 20. Netvořice měly i svou šatlavu. Nacházela se v obecním domě v místech dnešního kadeřnictví. K roku 1890 je uváděno v Netvořicích 873 obyvatel.
V polovině 19. Století se narodily v Netvořicích také osobnosti, které se zapsaly do českého kulturního a politického života. V nízkém domě vedle “staré školy”, dnes již zbořeném, se roku 1859 narodila spisovatelka Ludmila Grossmannová Brodská. Literární práci zahájila ve svých 17 letech v časopisu “Paleček”. Vydala celkem 30 svazků prózy a versů. Velká část z nich byla věnována dětem a mládeži. Zemřela v roce 1935 a její památku připomíná deska na stěně “staré školy”. Roku 1854 se v Netvořicích na samotě “Na dolíkách” narodil jeden z organizátorů rodícího se dělnického hnutí a ze zakladatelů Českoslovanské strany sociálně demokratické Antonín Mottl. Pro své socialistické smýšlení byl často pronásledován a to ho vedlo k emigraci do Německa, kde se živil jako krejčovský dělník. Po roce 1918 se vrátil do Netvořic, kde dožil. Zemřel roku 1933 a byl pochován na zdejším hřbitově. V roce 1856 se narodil v Netvořicích Jan Heřman. Působil ve svém rodišti i okolí později jako učitel a jeho syn, rozený v Neveklově proslavil českou hudbu ve světe jako klavírista a člen Českého kvarteta, s nímž se účastnil i zájezdů do zahraničí. Byl jmenován národním umělcem a zemřel v roce 1946 v Praze.
Druhá polovina 19. Století je charakteristická rozvíjejícím se společenským životem, soustřeďujícím se do spolků různého zaměření. Po “Živnostenském společenství” byl v roce 1882 založen netvořický Sbor dobrovolných hasičů a téhož roku byla zakoupena stříkačka. V roce 1883 byla vybudována hasičská zbrojnice a v září 1900 byl slavnostně vysvěcen spolkový prapor. Od založení měl Sbor svou kapelu, která vyhrávala dokonce i na Národopisné výstavě v Praze roku 1891. Dobrovolný hasičský bor existuje v Netvořicích dodnes. V devadesátých letech vznikl i “Hospodářský spolek” (1891) a místní odbor “Ústřední Matice školské” pro Netvořice a okolí (1896). Při odboru byla zřízena i lidová knihovna, která má svou pokračovatelku dodnes.

‹‹‹zpět