Je nutné nainstalovat Flash player

Drobečková navigace

Úvodní stránka > Historie > Stručně až k dnešním dnům

Stručně až k dnešním dnům

Po osvobození se obyvatelé Netvořic postupně vraceli domů. Někdo našel svůj domov celý, ale bez oken a podlahy, jiný se shledal s domem bez střechy a bylo dost takových, kteří stanuli jen před rozpadávajícím se zdivem a ohořelými trámy. Podle pozdějšího odhadu bylo třeba pro obnovu všech poškozených budov v Netvořicích m.j. asi 600 tisíc cihel, 650 m3 malty, 40 tisíc tašek a 360 m3 stavebního dřeva.
Někteří zůstali tam, kam byli vystěhováni, jiní odešli hledat štěstí do pohraničí, vyprazdňujícího se odsunem Němců. Drtivá většina však zůstala věrna domovu a pustila se do obětavé práce na obnově obce. Co dostali náhradou? Jeden z vystěhovalých vzpomíná: "Jako náhradu za utrpěné příkoří a škody jsme dostali od přesídlovací komise nabídku na přestěhování do pohraničí, do majetku po odsunutých Němcích. Nepřijali jsme. Zůstali jsme doma, kam více než před půl stoletím přišel můj otec, kde jsme se narodili a kde budou žít naši potomci. Dobře jsme poznali, jaké to je, být nuceně vyhnán z vlastního domova. I když jsme se na rozdíl od těch druhých ničím neprovinili. A tak jsme se museli spokojit s tisícem poválečných korun (!) odškodného. Byli jsme rádi, že vše dopadlo jak dopadlo. Jiní na tom byli hůře, pokud vůbec přežili" (B.Žák).
K řízení obnovy obce byl ustaven prozatímní národní výbor v čele s předsedou Otakarem Bludským. Netvořická pouť 19. srpna 1945 se konala zase doma. Na tu slávu se sešli lidé i z okolí. Od lešanské silnice vyšel průvod k pomníku padlých na náměstí za zvuků písně "Kdož jste boží bojovníci", hrané Lešanskou kapelou. U pomníčku promluvil předseda MNV Jan Očenášek, jáhen čs. církve Jiří Brabec, syn zdejšího rodáka, a za org. Junák Jaroslav Daliba.
Postupně byly opravovány poškozené budovy, byl znovu otevřen poštovní úřad a došlo k zahájení výuky ve škole. V roce 1946 byla v Netvořicích konečně zřízena i škola měšťanská. Obtížný byl start mateřské školky. Dlouho se rozhodovalo o jejím umístění. Zda do budovy muzea nebo do místností, které sloužily poštovnímu úřadu. Ten se přestěhoval do domu cukráře Karla Kůta. Nakonec byla MŠ v roce 1948 umístěna do muzea, ovšem přes odpor Spolku rodáků a za asistence četnictva. V roce 1947 byl zaveden místní městský pouliční rozhlas.
Ve stejném roce zahájil Stanislav Netolický výstavbu nového domu i truhlářských dílen na bývalém farském poli při újezdské silnici. Postupem času se podnik stále rozrůstal. Po odebrání majiteli po roce 1948 se pod jménem "Konstruktiva" stal největším průmyslovým podnikem v Netvořicích s dalšími výrobními halami. V obci se stal nástupcem zaniklé Heřmanovy továrny.
Na základě rozhodnutí o Národní frontě z roku 1945 byly i v Netvořicích utvořeny čtyři politické strany: komunistická, národně socialistická, sociálně demokratická a lidová. Ve volbách v květnu 1946 získala v Netvořicích nejvíce hlasů strana národně socialistická ( 163 hlasů), následovaná komunisty (110 hlasů), lidovci (73 hlasů) a sociálními demokraty (52 hlasů). Na základě výsledků voleb byl ustaven nový místní národní výbor v čele s Antonínem Dalibou. Byly to první poválečné demokratické volby za účasti více politických stran a na dlouhou dobu také poslední. Až do listopadu 1989 měli voliči volbu jedinou, a to tzv. "jednotnou kandidátku". Další demokratickou cestu zmrazil únor 1948 s převzetím moci komunisty. V důsledku těchto událostí odstoupil dosavadní předseda MNV a v jeho čele stanul František Dlabal, dosavadní předseda místního akčního výboru. Do čela tohoto výboru nastoupil ředitel měšťanské školy Ladislav Kotek.
Od 1. ledna 1949 bylo zrušeno zemské zřízení a celé území státu bylo rozděleno na 19 krajů. Netvořice patřily do Pražského kraje. Zůstaly v okrese Benešov.
Přišla těžká léta padesátá. Je zajímavé, že 13. února 1950 kolem 11. hodiny večerní byla v Netvořicích opět pozorována na severozápadní obloze polární záře. Stejně jako před dvanácti lety. 15. srpna 1951 byla v Netvořicích zrušena stanice Sboru národní bezpečnosti, jak se v nových politických poměrech nazývala policie. Stanice SNB navazovala na tradice četnické stanice v Netvořicích od r. 1870. Zůstala pouze kancelář u Platilů, kde jeden člen v určených hodinách v týdnu úřadoval pro potřeby občanů. Jinak spadala bezpečnost Netvořic pod Týnec nad Sázavou.
Kolektivizace zemědělského podnikání dorazila i do Netvořic. V roce 1952 tu bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo (JZD), do něhož "vstoupili", až na několik výjimek, všichni hospodáři z obce. 3.října došlo ke svodu dobytka ke společnému ustájení. Ke konci roku byl netvořický sedlák V. Svašek označen za kulaka (statkářského zbohatlíka) a z nařízení ONV v Benešově mu byl zabaven majetek a s rodinou byl vystěhován do Lštění u Čerčan.
Když v roce 1953 poklesla výplatní jednotka v družstvu na 75 hal., začaly jeho členové na podzim hromadně podávat odhlášky z družstva. V dalších letech převzaly neobdělávanou půdu a půdu neprosperujícího družstva Čs. státní statky. K definitivní likvidaci družstva došlo v roce 1957. Čs. státní statky se později zaměřily na živočišnou výrobu a byly přeměněny na zemědělský podnik "Velkovýkrmny", závod 08. Na výstavbě jeho nových objektů v sedmdesátých letech na východním okraji Netvořic, na chlebské křižovatce a na Všeticích se podíleli i trestanci ze zařízení Sboru nápravné výchovy v Říčanech.
V polovině padesátých let bylo předáno k užívání nově upravené zdravotní středisko v č.p. 15, oddací síň přemístěna od Platilů na radnici, rozšířeno veřejné osvětlení v obci. Počal růst bytové výstavby jak formou rodinných domků, tak výstavbou bytových jednotek patrového charakteru. Koncem padesátých let bylo v Netvořicích 17 osobních aut, jedno dodávkové a 48 motocyklů.
V roce 1960 podle tehdejšího prezidenta Antonína Novotného dosáhlo "úspěšné" budování socialismu svého vrcholu a přívlastek socialistická se dostal i do názvu republiky. Došlo k další reorganizaci státní správy a místo dosavadních 19 krajů jich bylo zřízeno 10. Netvořice připadly do kraje Středočeského se sídlem v Praze, benešovskému okresu zůstaly věrny i nadále.
Počátkem let šedesátých byla zahájena výstavba silniční přeložky na západní straně obce ve směru Neveklov - Jílové s přemostěním újezdské silnice. Po jejím dokončení se značně ulevilo středu obce od zatížení automobilovou dopravou.
V roce 1968 žilo v katastru střediskové obce Netvořice přes 900 obyvatel. Stav v jednotlivých částech byl tento: Netvořice 627 obyvatel (mužů 295, žen 332), Dunávice 79 (41, 38), Všetice 50 (28, 22), Maskovice 52 (27, 25), Tuchyně 59 (26, 33), Radějovice 16 (8, 8), Lhota 19 (9, 10).
V srpnu téhož roku zažily Netvořice opět kritické okamžiky při sovětské vojenské okupaci Československa. Jednotky sovětského vojska byly rozmístěny i na jih od Netvořic v lesích u Všetic. Přes veškeré snahy navázat s civilním obyvatelstvem přátelské vztahy zůstalo jen na oficiálních nutných stycích správy obce a na odmítavém postoji ze strany občanů.
Závěrem šedesátých let byla otevřena pod základní školou nová mateřská školka, po deseti letech rozšířená.
Léta sedmdesátá probíhala ve znamení výstavby místního vodovodu a rekonstrukce kanalizační sítě, otevření nového nákupního střediska proti radnici a bylo zrekonstruováno i místní kino. Mnoho práce na výstavbě Netvořic bylo realizováno dobrovolnou prací občanů v tzv. akci "Z". Ne u všech občanů však našla tato akce příznivou odezvu, byť se pracovalo i v jejich prospěch.
V obci bylo již 100 osobních automobilů a za posledních třicet let bylo v Netvořicích postaveno 34 rodinných domků.
Počátkem osmdesátých let žilo v katastru Netvořic 930 osob, z toho v Netvořicích 749 (367 mužů, 392 žen), v Dunávicích 56 (32, 24), v Tuchyni 37 (17, 20), v Maskovicích 35 (17, 18), ve Všeticích 27 (17, 10), v Radějovicích 15 (9, 6), ve Lhotě 11 (6, 5). 4. září 1980 se dožila 100 let paní Anna Žáčková z Tuchyně, kam se provdala roku 1899. Zemřela v říjnu 1982.
Z celkového počtu 327 bytů bylo 237 v rodinných domcích. Ústřední nebo etážové topení mělo 154 bytů, vodovod 260 bytů, koupelnu 234 bytů. Obyvatelé vlastnili 51 motocyklů, 140 osobních automobilů. Od posledního sčítání přibylo 84 nových bytů.
Každá doba má však svůj líc a rub. Někteří občané měli problémy zvláště politického rázu, s nepříjemným dopadem i na existenční poměry rodin. Msta vládců tzv. třídním nepřátelům a za postoje v osmašedesátém roce byla neúprosně důsledná. Což vedlo postižené ke vzájemné solidaritě, sdružování se a pomoci. Po této stránce se dostaly Netvořice dokonce do Encyklopedie českého výtvarného umění z roku 1997, kde se můžeme dočíst o neoficiálním setkání předních českých výtvarníků, postižených režimem, uskutečněném v září 1981 v netvořickém mlýně. Sešly se zde na dvě desítky umělců, m.j. dnes známý sochař Olbram Zoubek, filmový výtvarník Theodor Pištěk, kritik Jindřich Chalupecký a další. Hlavním organizátorem byl malíř Bedřich Dlouhý. Vedle výstavy svých děl zde uspořádali debatu o současné umělecké tvorbě a těžké situaci některých umělců, kteří se nepřizpůsobili požadavkům režimu. Nejzajímavější diskuzní příspěvky se staly základem samizdatového sborníku. Všudypřítomná Státní bezpečnost samozřejmě o akci věděla a místo konání z povzdálí sledovala. Akci ale nechala volný průběh a ta se obešla bez incidentů.
V roce 1983 byly zavedeny názvy ulic, v roce 1984 zahájena výstavba víceúčelové nádrže v Dobrohošti, v roce 1989 otevřeno nově přebudované a rozšířené zdravotní středisko s lékařem všeobecným, dětským, zubním a ženským.
Z předsedů MNV z doby druhé poloviny 20. století byl nejdéle ve funkci Václav Stibůrek v letech 1960 až 1981. Velkou část svého starostování vykonával při svém zaměstnání jako neuvolněný funkcionář. Mnoho dobré práce v obci vykonané je spojeno s jeho jménem.
Od padesátých let přestaly v Netvořicích pracovat oganizace politických stran mimo KSČ. Z ostatních spolků a organizací mohly zůstat jen režimem povolené.
Společenské a politické změny koncem roku 1989 i v letech dalších se pochopitelně odrazily i v životě Netvořic. Byly již pátým přelomem ve vývoji státu a obce v tomto století. Po založení Občanského fóra v Netvořicích bylo z řad jeho členů doplněno složení místního národního výboru po několika rezignacích. Po odstoupivším předsedovi Josefu Mrakešovi se stal novým předsedou Jiří Kubásek. Když byly zrušeny národní výbory a obnovena obecní zastupitelstva v čele s radou, stal se starostou obce. Nový obecní orgán pokračoval ve všem pozitivním, co v práci MNV předcházelo.
Nejvýraznější změnou, kterou nový hospodářský systém přinesl, byl rozvoj soukromého podnikání. V Netvořících za podpory OÚ se začaly rozjíždět mnohé nové podniky, ať už obchodní nebo řemeslné. Většina uspěla a pokračuje dodnes. Některé naopak z různých důvodů, ať již objektivních nebo subjektivních, musely svou činnost ukončit. Největším přínosem bylo rozšíření obchodní sítě. Zprivatizován byl i obchodní dům. Začal být vracen majetek těm, jímž byl odebrán minulým režimem. Došlo k velkým majetkovým změnám.
Bohužel v důsledku těchto událostí přišla obec o své nedávno otevřené zdravotní středisko. Muselo být vráceno původním vlastníkům, resp. jejich dědicům. Pro jejich nevstřícný postoj ke snahám obecního úřadu přišla tak obec o objekt, jehož současný stav již zdaleka neodpovídal původní podobě. Do jeho dvojího přebudování bylo věnováno mnoho obecních peněz i práce netvořických občanů. Nová majitelka budovu obratem výhodně zpeněžila a ta nakonec přešla do vlastnictví firmy Potain.
Aby mohla být zachována zdravotní péče o občany, musel MUDr. L. Červený přemístit lékařskou praxi do svého rodinného domku, zubní lékař MUDr. B. Hvězda spolu se svou manželkou, dětskou lékařkou, zakoupili po zkrachovalých pekařích rohový domek naproti faře. Do budovy podniku Velkovýkrmny byly přemístěny gynekologie a rehabilitace.
Postupně se začal k lepšímu měnit vzhled obce. Po opravení staré školy se v novém zaskvěl i katolický kostel, byla opravena radnice, dům u Platilů a mnoho dalších rodinných domků prošlo přestavbou, včetně obnovy domu č.p. 63. U školy se objevila nová tělocvična. Podporu jejímu dokončení slíbil i tehdejší předseda poslanecké sněmovny českého parlamentu Milan Uhde. Jeho návštěva Netvořic v červnu 1994 byla výsledkem jednání zástupců obcí o odškodnění Neveklovska za doby vystěhování (po padesáti letech !).
To již bylo v době, kdy Netvořice patřily do nového státu - České republiky, vzniklé 1. 1. 1993. Po českém knížectví, království, Rakousku - Uhersku, Československé republice kapitalistické i socialistické, československé federaci, Protektorátu Čechy a Morava již sedmého to státního útvaru. Netvořice bohudíky zůstaly stále na svém místě, i když jednou měly na mále.
V Netvořicích v devadesátých letech začaly pracovat i některé nové podniky. Velkovýkrmny se přetransponovaly do nástupnického podniku Agroprim, sdružení zemědělců, zabývajících se šlechtěním a chovem vepřů, jatečním zpracováním prasat a skotu a výrobou masných výrobků. Podnik hospodaří na 3 tisících ha půdy.
V prostorách bývalé STS rozvijí výrobu podnik Galmet a Bassis, vyrábějící různé drobné galanterní doplňky ke kabelkám, dětským kočárkům, drátěné košíčky apod.
Allcomp, s.r.o. je zaměřen na výrobu zařízení pro měření a dávkování nápojů. Díky tomuto podniku ožila opět budova bývalé Heřmanovy továrny.
Všechny podniky poskytují netvořickým občanům pracovní příležitosti, což je zvláště důležité při jejich úbytku v místě i v okolí i při zhoršujícím se autobusovém spojení s Prahou a okolím.
Zanikl i největší netvořický průmyslový podnik "Konstruktiva". O jejích počátcích byla hovořeno dříve. Po listopadu 1989 nebylo již dokončeno další plánované rozšíření podniku. V roce 1991 přestala být majitelem "Konstruktiva" a stala se jím firma Stavomont. Nebyla dlouho. Podnik byl v roce 1992 dán do dražby. Za dva roky se stala novým majitelem firma SIMA Praha. V průběhu těchto transakcí mizely z podniku zásoby dřeva i zařízení. Přesto výroba pokračovala dál v menším rozsahu a s menším počtem zaměstnanců.
Vzhledem k tomu, že nová firma nezaplatila kupní cenu byla truhlárna převedena do Fondu národního majetku. Od něho ji koupil podnikatel Pavel Jíra z Bystřice. Ten truhlárnu v prosinci 1997 zavřel a zaměstnance propustil bez odstupného. Původní hodnota podniku 49 miliónů stále klesala, až poslední majitel se jí snaží prodat za 11, snad jen 7 milionů. Tak zmizel z Netvořic podnik, s nímž byly spjaty životy mnoha netvořických občanů a který šířil jméno Netvořic nejen v republice, ale i za hranicemi, kam mnozí jeho zaměstnanci zajížděli realizovat zakázky podniku svěřené. Z prosperujícího podniku se stal "podnik duchů". Opuštěné továrny se ujal podnik Simba Toys, zaměřený na výrobu hraček.
Hospodářské a společenské změny měly tedy i své stinné stránky. Patří k nim vzrůstající kriminalita a vandalismus, postihující i Netvořice. Bohužel nejvíce se vyskytuje mezi mládeží.
K příjemným změnám v obci patří rozšiřující se telefonní síť v letech 1997/98. Na místě staré garáže, bývalé hasičské zbrojnice, vedle budovy radnice byla postavena nová digitální telefonní ústředna pro tisíc až pět tisíc stanic. Výkopů Max Telekomu pro položení telefonních kabelů bylo využito i pro kabely veřejného osvětlení a rozhlasu. Proto v centru obce mohly být osazen i nové stožáry veřejného osvětlení.
Netvořice přišly o odbočku "České spořitelny" což bylo občany nelibě neseno. Zato byla znovu obnovena kdysi zrušená spořitelna poštovní.
Každý, kdo dnes prochází obcí, musí vidět její neustálé změny k lepšímu, byť doprovázené mnoha problémy.

‹‹‹zpět

 

 

 

 

Vyhledat v textu

21. 10. Brigita

Zítra: Sabina

 

mapka_netvorice.gif

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Návštěvnost stránek

232141