Je nutné nainstalovat Flash player

Drobečková navigace

Úvodní stránka > Historie > Netvořice majetkem Svatovítské kapituly

Netvořice majetkem Svatovítské kapituly

Roku 1673 byly prodány rodem Michnů jejich majetky na Benešovsku Jiřímu Ludvíku ze Sizendorfu. Sizendorfové byli jediní šlechtičtí majitelé Netvořic, kteří neměli domácí původ. Nebyli však netvořickými pány na dlouho. Roku 1683 získala obec Pražská kapitula sv. Víta za 64 tisíc a 75 zlatých spolu s Břežany, Lešany a Nedvězím. Netvořice od té doby p atřily k lešanskému panství Svatovítské kapituly. Svatovítské kapitula se stala majitelem Netvořic v témže roce, kdy byli u Vídně poraženi Turci a tím zastaveno jejich staleté pronikání do Evropy. Vlastnictvím kapituly zůstaly pak Netvořice do vzniku Česk o slovenska v roce 1918. Část majetku zůstala církvi až do doby po druhé světové válce, jako například cihelna pod Sopicí. Roku 1701 prodal Filip Ludvík i Konopiště.
Vlatvnictví Netvořic Svatovítskou kapitulou dokládá i jejich znak, na němž je v pravé straně sv. Vít.Břevna na druhé straně jsou pak rakouský štít zemský, původně ze znaku Babenberků. Podle tradi obdržely Netvořice sůvj zank u příležitosti jejich druhého povýšení na městečko rakouským císařem Leopoldem I., který vládl v letech 1657 až 1705. K prvému povýšení došlo roku 1521, ale později pro úpadek opět klesly na ves. Roku 1713 koupila obec kapitulní hospodářskou budovu na náměstí a učinila u ní sídlo správy obce-radnici. Od té doby zde sídlí správa obce dodnes. Později byla původně přízemní budova zvýšena o patro.
V polovině 18. Století byl nákladem Svatovítské kapituly postaven na místě staršího kostela nový katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie, stojící dodnes a nedávno upravený. K němu byla postavena i nová fara, jižně od kostela.
Podle Josefínského katastru bylo v roce 1787 v Netvořicích 79 domovních čísel. Domy i domky měly vesměs při stavení i zahradu. V dokumentech let 1654 (Berní rula) a i 1787 jsou již uváděna jména usedlých zde obyvatel, vyskytující se v obci dodnes (př. Bobek, Očenášek, Vopička, Žižka a další). V 18. Století již existovala v Netvořicích i škola, už pod č. p. 16. Přesné její počátky neznáme, protože při požáru v roce 1825 všechny dokumenty shořely. Gustav Stark uvádí ve své kronice jméno prvního učitele Krištofa Bartáka, zvaného Krištůfek. Bohužel neuvádí dobu, kdy na škole učil. Na přelomu 18. A 19. Století na škole působil Josef Lemoch, učitel a varhaník netvořického kostela. Se jmény Lemochových synů vešlo do světa i jméno jejich rodiště Netvořic. Vincenc Lemoch, narozený roku 1792, se stal v Moskvě vyhledávaným učitelem hudby a dožil ve Vídni. Jeho syn Kiril se stal známým ruským malíře. Ignác Lemoch (nar. 1802) vyučoval jako profesor matematiky v ukrajinském Lvově. Jan Lemoch (nar. 1810) se stal učitelem hudby a hudebním skladatelem v polském Krakově. Nejstarší z bratrí Lemochových Josef (nar. 1791) se věnoval stavu duchovnímu, ale byl i výborným varhaníkem a skladatelem nápěvů k českým textům. Zemřel roku 1863 v Úněticích.
Zmíněný již požár v roce 1825 měl pro Netvořice zhoubné následky. Shořela celá ulice k Benešovu, škola a zachvácen byl i kostel, v jehož věži rozlily zvony. O požáru hovoří i záznam součastníka Josefa Nováka z č. p. 36, kde sídlí Novákův rod dodnes.
První polovina 19. Století vyvrcholila červnovými bouřemi v roce 1848. Zasáhly i Netvořice. Jejich obyvatelé odmítali jít na roboru ještě před jejím zrušením 7. Září 1848, takže museli být najmuti pracovníci na zajištění sklizně. Jako v okolních obcích byla i v Netvořicích zřízena Národní garda, která měla svou strážnici v přízemí radnice. V roce 1848 měly Netvořice 94 čísel. Tento stav se pak s malými výkyvy udržel po dlouhou dobu.
V roce 1862 vzniklo z bývalých cechů v Netvořicích “Živnostenské společenství”, které si v roce 1870 pořídilo i vlastní prapor. Z roku 1875 pochází vlastivědná publikace A.N.Vlasáka o okrese Neveklovském, ke kterému tehdy Netvořice patřily a o nich se v ní hovoří:
“Netvořice jsou starobylé městys asi půldurhé hodiny severně od Neveklova s 870 obyvateli, žijícími ve 93 domech (830 katolíků, 40 židů). Měšťané se živí rolnictvím a obyčejnými řemesly. Živnosti jsou v městysi zastoupeny: 2 hospody zájiždné, 1 nálevna piva, 3 lihovin, obchodníků se zbožím smíšeným a střiýžním 7, v polních plodinách 3, 3 pekaři, 2 řezníci, 2 bednáři, 3 kováři, 1 kolář, 10 obuvníků, 10 krejčí, 3 truhláři, 2 zámečníci, 1 sedlář, 1 kožešník, 1 mydlář, 1 tesařský tovaryš, zedničtí políři 2, 8 tovaryšů. Trhy výroční a na dobytek: dne 4. Března, 17. Května, 27. Srpna a 16. Října”. Původně koželužská živnost, patřící rodině Heřmanových se na přelomu století rozrostla do výroby tovární zavedením parního pohonu a strojů a stala se největším netvořickým podnikem.
7. dubna 1869 byla v Netvořicích zřízena pošta, umístěna původně v č.p. 98. Do dnešní doby změnila v obci celkem pět svých působišť. O rok později byla v Netvořicích zřízena také četnická stanice. Původně se nalézala v č. p. 26, od roku 1889 pak v obecním domě č. p. 20. Netvořice měly i svou šatlavu. Nacházela se v obecním domě v místech dnešního kadeřnictví. K roku 1890 je uváděno v Netvořicích 873 obyvatel.
V polovině 19. Století se narodily v Netvořicích také osobnosti, které se zapsaly do českého kulturního a politického života. V nízkém domě vedle “staré školy”, dnes již zbořeném, se roku 1859 narodila spisovatelka Ludmila Grossmannová Brodská. Literární práci zahájila ve svých 17 letech v časopisu “Paleček”. Vydala celkem 30 svazků prózy a versů. Velká část z nich byla věnována dětem a mládeži. Zemřela v roce 1935 a její památku připomíná deska na stěně “staré školy”. Roku 1854 se v Netvořicích na samotě “Na dolíkách” narodil jeden z organizátorů rodícího se dělnického hnutí a ze zakladatelů Českoslovanské strany sociálně demokratické Antonín Mottl. Pro své socialistické smýšlení byl často pronásledován a to ho vedlo k emigraci do Německa, kde se živil jako krejčovský dělník. Po roce 1918 se vrátil do Netvořic, kde dožil. Zemřel roku 1933 a byl pochován na zdejším hřbitově. V roce 1856 se narodil v Netvořicích Jan Heřman. Působil ve svém rodišti i okolí později jako učitel a jeho syn, rozený v Neveklově proslavil českou hudbu ve světe jako klavírista a člen Českého kvarteta, s nímž se účastnil i zájezdů do zahraničí. Byl jmenován národním umělcem a zemřel v roce 1946 v Praze.
Druhá polovina 19. Století je charakteristická rozvíjejícím se společenským životem, soustřeďujícím se do spolků různého zaměření. Po “Živnostenském společenství” byl v roce 1882 založen netvořický Sbor dobrovolných hasičů a téhož roku byla zakoupena stříkačka. V roce 1883 byla vybudována hasičská zbrojnice a v září 1900 byl slavnostně vysvěcen spolkový prapor. Od založení měl Sbor svou kapelu, která vyhrávala dokonce i na Národopisné výstavě v Praze roku 1891. Dobrovolný hasičský bor existuje v Netvořicích dodnes. V devadesátých letech vznikl i “Hospodářský spolek” (1891) a místní odbor “Ústřední Matice školské” pro Netvořice a okolí (1896). Při odboru byla zřízena i lidová knihovna, která má svou pokračovatelku dodnes.

‹‹‹zpět

 

 

 

 

Vyhledat v textu

23. 8. Sandra

Zítra: Bartoloměj

 

mapka_netvorice.gif

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Návštěvnost stránek

224763