Změna velikosti písma

Drobečková navigace

Úvod > Z historie > Historie > Německá okupace a vystěhování

Německá okupace a vystěhování

V lednu roku 1938 pozorovali netvořičtí zajímavý jev na obloze. Polární záři. Nebeské úkazy prý varují před špatnou budoucností. A ta skutečně zanedlouho přišla. Nejen pro Netvořice, ale pro celou vlast.
Od poloviny třicátých let narůstalo ohrožení našeho státu ze strany Německa. Republika se začala připravovat na obranu. I v Netvořicích byla organizována Civilní protiletadlová obrana (CPO) a podle kroniky obce bylo “vykonáno několik cvičení denních a nočních”. Občané se zapojili do peněžité sbírky na obranu státu, při obou mobilizacích v roce 1938 nastupovali do armády i muži z Netvořic. Vše však nakonec dopadlo jinak. Po mnichovské konferenci v září 1938 došlo k odtržení čs.pohraničí. 14.března 1938 Slováci vyhlásili svůj fašistický stát a den na to zbytek Čech a Moravy obsadili Němci a připojili ho k Německu jako tzv. Protektor Čechy a Morava. Netvořice jakoby v podvědomí začaly tušit, že obsazení Němci a vypuknutí druhé světové války 1.září 1939 jim nepřinese nic dobrého. Skutečnost však byla daleko horší než všechny obavy.
Již v prvních dnech německé okupace došlo v obci k zatýkání funkcionářů Sokola a hasičkského sboru. Po výsleších byli ale propuštěni domů. Na území Protektorátu se začaly tvořit první odbojové skupiny. Činný v odboji jako záložník čs.armády byla za druhé světové války i lesní z hájenky “Tomkovka” za Maskovicemi František Liebel(1910-1992), za což byl vyznamenán medailí“Za zásluhy v odboji”. Jako umělec se později zapsal do srdcí mnoha lidí nejen u nás, ale i ve světě krajinomalbami a obrazy lesní zvěře. Netvořice přinesly i první oběť. V době heydrichiády byl gestapem zatčen a vyslýchán syn netvořického kováře Václava Hájka Jindřich, který byl 26.června 1942 v Táboře popraven.
V té době začaly proskakovat zprávy o vystěhování obyvatel z obce. Nikdo nechtěl věřit, ale neklid narůstal. Okupanti skutečně rozhodli o vystěhování území ohraničeného Vltavou, Sázavou a tratí Sedlčany-Olbramovice. Toto území se mělo stát cvičištěm pro oddíly SS. Vystěhování obyvatelstva bylo naplánováno do pěti etap. Počítalo se s přestěhováním celkem 35 tisíc lidí ze 6 125 usedlostí. Předpokládaná rozloha cvičiště činila 60 tisíc hektarů. Nic nebyly platné protesty obyvatelstva a představitelů obcí u protektorátní vlády. Z evakuace byly vyňaty Týnec nad Sázavou, Brodce a Zbořený Kostelec, jejichž obyvatelstvo mělo zajišťovat válečnou výrobu v Janečkově zbrojovce.
Netvořice při vystěhování přišly na řadu ve druhé etapě, prováděné od 1.dubna 1943. Spolu s Netvořicemi patřily do této etapy obce Benice, Bělice, Černíkovice, Dunávice, Chářovice, Chleby, Chrášťany, Krusičany, Lipka, Mlékovice, Netluky, Ouštice, Radslavice, Šoběšovice, Všetice, Buková Lhota, Bukovany, Hůrka, Hvozdec, Chlístov, Pecerady, Poříčí, Úročnice, Václavice, Vatěkov, Vidlákova Lhota a Zbožnice. Na netvořické radnici byla zřízena přesídlovací kancelář, jejíž úředníci prováděli odhad a proplácení opuštěných usedlostí. Za tyto peníze, které byly jen chatrnou náhradou za ztracený majetek si pronajímali hospodářské usedlosti tam, kde to bylo možné. Ti, co nesehnali nic a nemohli jít ani ke známým či příbuzným, museli přijmout přesídlovacími úředníky určené místo. Mimo bytového zařízení si nesměli nic dalšího vzít s sebou.
Ze zabraných usedlostí byly zřízeny tzv. SS hofy, hospodářské dvory. Pro práci v nich i na jiné služby Němci ponechali v obci část původních obyvatel, hlavně řemeslníky a drobné rolníky. Ti nemuseli odejít, ale i oni se v průběhu okupace několikrát stěhovali a jen málokdo zůstal ve své chylupě. V nedalekém Hradišťku byl zřízen koncentrační tábor, v Lešanech tzv. výchovný tábor. Vedle vojáků se v době vysídlení vystřídali v Netvořicích také Francouzi, kteří tu měli být připravováni k boji po boku Němců a fanatická tzv. Hitlerjugnet, která se nejvíce podílela na pustošení obce. Z budovy muzea bylo vytvořeno důstojnické kasino a čs.kostel byl přeměněn na skladiště. Ze své katolické fary byl vyhnán i farář Petr Sirotek a přestěhován do Maskovice, kde také v roce 1944 zemřel.
S blížícím se koncem války rostla nechuť bojovat i u německých vojáků. Jeden z nich pro neuposlechnutí rozkazu byl V dolíkách popraven a pochován na zdejším hřbitově. Z koncentračních táborů se nevrátila rodina Heřmanova, vlastnící po dlouhá desetiletí koželužnu a Bohumil Kudrna, zatčený roku 1942. V posledních chvílích války byl v Maskovicích zastřelen rolník František Hudera a Libor Žáček zemřel na následky zranění v bojích o Prahu.
Rušným dnem byl v obci 8.květen 1945. Němečtí vojáci, ubytovaní na faře, se odmítli vzdát civilistům a z Prosečnice přijely dva vojenské vozy s trestným komandem. Obyvatelé se s obavou rozprchli do okolních lesů a polí. A právě při tomto útěku byl na cestě k Teletínu zastřelen F.Hudera. Němci nakonec z Netvořic uprchli 9.května, kdy dorzailo do našeho kraje sovětské vojsko armády maršála Malinovského. V Netvořicích se sovětští vojáci chovali zpočátku drsně v domnění, že jsou na německém území, jak se patrně nedorozuměním dověděli na pravém břehu Sázavy. Po vysvětlení se s místním obyvatelstvem spřátelili. Na netvořickém hřbitově našel místo podledního odpočinku i jeden z nich, shodou okolností nedaleko hrobu německého vojáka. Každý z nich byl jiné národnosti a příslušník jiné armády, ale oba se stali obětí nesmyslného válečného běsnění.
Válka si bohužel vybrala svou krvavou oběť i mezi žáky naší školy ještě dlouho po svém skončení. Zanechala po sobě setbu ve formě nevybuchlé munice. Němci začali provádět ostrou dělostřelbu ještě před vystěhováním obce. Její obyvatelé uzavřeli a stříleli přes Netvořice směrem k lesu Jedlici. Po vystěhování byly cílem dělostřelby opuštěné budovy ve vsích. Nevybuchlá munice v době poválečné posloužila dětem k hrám a mezi těmi, kdo na to doplatil životem byl i žák Jaroslav Kubásek.
Po revoluci v roce 1945 a po útěku Němců se vystěhovalí obyvatelé Netvořic postupně vraceli domů. Svá stavení našli více či méně poškozená, někdo se vrátil jen k rozpadávajícímu se zdivu s ohořelými trámy. Někteří již zůstali tam, kde byli vysídleni, jiní odešli hledat štěstí do pohraničí, vyprázdňujícího se odsunem Němců. Drtivá většina však zůstala a pustila se do práce na obnovení a zdokonalování obce.

‹‹‹zpět